V DVTV došlo k názorové výměně mezi záchranářem ZZS HMP Vítem Samkem a primářem ZZS HMP Ondřejem Fraňkem. Udělal jsem si shrnutí, k čemu vlastně došlo:
- Vít Samek napsal na web heroine.cz ve svém článku o resuscitaci: „Začnu od toho nejdůležitějšího. NIKDY NIKDO do NIKOHO nedejchejte! Takhle jednoduchý to je.“ Článek je zbytečně expresivní, obsahuje mýtus o tom, že se už nedýchá, ale základy jsou vcelku v pořádku.
- Vít Samek se objevil v DVTV a vysvětlil, že s tím dýcháním to zas tak jednoduchý není (do dětí se vlastně dýchat má, apod.). Ve vysvětlení se odchýlil od doporučených postupů Evropské resuscitační rady, ale podstatu vystihl. Opakovaně strašil diváky, že jim pacient nazvrací do pusy. No fuj.
- Vít Samek se poněkud namachrovaně pustil do fungování pražské záchranky. Popsal organizační problémy, které dlouhodobě hnijí pod pokličkou záchranářského světa (mnoho výjezdů na nezávažné případy, příliš mnoho výjezdů, vyhořelí záchranáři…).
- V doplňkovém videu se Martin Veselovský pod vedením Víta Samka pokouší o resuscitaci Kena. Některé základní principy resuscitace jsou zmíněny správně, celá ukázka je však metodologicky a lektorsky nezvládnutá.
- To pobouřilo odbornou veřejnost a vzdělávací autority v oblasti první pomoci vydaly různá prohlášení, co se jim na tom nelíbí (ZDrSEM, Life Support, PrPom, Česká resuscitační rada).
- V DVTV se objevil primář pražské záchranky Ondřej Franěk. Působil nepřesvědčivě a s Vítem Samkem co do výrazu nemohl soupeřit, ale rozumné argumenty přinesl. Občas se vykrucoval, občas uvedl věci na pravou míru. Mluvil jen o fungování záchranky, do první pomoci nezabrušoval.
Veselovský resuscituje na stole – Samkův výukový faul
Celá situace ohledně problémů nejen pražské záchranky stojí na problému s laickou veřejností: Český laický zachránce sice umí mačkat hrudník, když ho komanduje dispečerka ZZS po telefonu, ale tu skutečnou první pomoc vlastně Češi moc neumí. Což způsobuje, že si 20letý chlapec zavolá záchranku na spálená záda. Což způsobí zbytečný výjezd pražské záchranky. A tak dále. Často a furt dokola.
Takže je potřeba, aby Češi uměli první pomoc – pak budou volat na záchranku s méně kravinami. Je tedy třeba kvalitně učit první pomoc. A k tomu Vít Samek přistoupil tak, že začal psát články o první pomoci a ve čtyřminutovém videu nechal moderátora DVTV Martina Veselovského mačkat Kena na stole.
A to je zásadní problém. Na tom videu hází Vít Samek klacky pod nohy jak sobě, tak všem kolegům od záchranky. Proč? Protože divákovi, který o první pomoci nejspíš nic netuší, ukazuje resuscitaci takto:
- Stačí jen mačkat uprostřed hrudníku.
- Dělá se to na stole.
- Nemám do něj dýchat, jinak mi nazvrací do pusy.
- Je to snadný, ale fyzicky náročný. Takže se střídejte.
Chce se mi brečet. Chci, aby si divák položil spoustu palčivých otázek, například:
- Jak sakra poznám, kdy mám toho člověka mačkat a kdy ne?
- Jak toho člověka dostanu na ten stůl?! Co když tam stůl není?!
- Proč mě pořád straší s tím zvracením z pusy do pusy?
- Jak mám zvládnout svůj stres a všechny přirozené zábrany?
- Co když ten člověk vypadá tak, že se na něj bojím sáhnout?
- Opravdu je to tak jednoduchý, čistý a krásný, jako na tom videu?
Jenže divák si takové otázky nikdy nepoloží. Prostě jen zkoukne video a nechá se ukolébat falešným dojmem, že na tom nic není a že tedy umí resuscitovat. A tento falešný dojem, zasetý do dostatečného počtu diváků, může zabíjet.
Jak mluvit o první pomoci v médiích a neškodit?
- První pomoc se nedá naučit z článku ani z videa. Prostě to nejde. Říkejte to často a furt dokola.
- Mediální sdělení o první pomoci má především motivovat a zvát veřejnost, aby absolvovala kvalitní zážitkový kurz první pomoci.
- Když už se pouštíte do ukázky výuky první pomoci třeba na kameru, je třeba ji lektorsky a metodicky excelentně zvládnout. Výuka musí mít mnohem vyšší kvalitu, než na běžném zážitkovém kurzu, protože riziko nepochopení je obrovské.
- Vše předvádějte s maximální mírou reálnosti. (Figurína patří na zem. Nezačíná se mačkáním, ale zjištěním, že na zemi někdo leží… atd.)
- Pokud to výukové video být nemá, jasně to řekněte. Radši několikrát.
Mám radost, že Vít Samek i Ondřej Franěk hovořili v médiích otevřeně o tom, co trápí (nejen) pražskou záchranku. Vítek trefně pojmenoval některé závažné problémy a toho je třeba si vážit. Tématu první pomoci ale poskytl medvědí službu. Přestože získal značnou pozornost, od kvalitního ovládnutí první pomoci diváky spíše odradil. Což se ve výsledku obrací proti němu a jeho kolegům ze záchranných služeb – protože problémy se zbytečnými výjezdy narůstají právě když populace první pomoc neumí.
Zdravím Vás, pane/paní „Zvrácená demokracie“. Píšete komentář na blog, takže není třeba mluvit o autorovi ve 3. osobě, klidně mě můžete oslovovat přímo 🙂 Moc díky za komentář! Ano, svá tvrzení myslím velmi vážně. Protože jsem suchar. Věci, které nemyslím vážně, na blog nepíšu.
Pohybuji se v oblasti výuky první pomoci už více než 10 let a jsem si naprosto jist, že pro většinu lidí je obtížné správně rozpoznat, kterého člověka v bezvědomí mají resuscitovat, a kterého nikoliv. Asi se shodneme na tom, že by to měl být stejný základ jako umění dojít si včas na záchod. Bohužel, realita je jiná. Což je mimo jiné důvod, proč jsem v roce 2012 založil PrPom. Stavte se někdy u nás na kurzu, rádi Vás necháme zažít rozdíl mezi „dojít si na záchod“ a „zahájit resuscitaci“ 🙂 A každopádně, ať se Vám daří!
Jak sakra poznám, kdy mám toho člověka mačkat a kdy ne? ???? To myslí pisatel vážně??? Jak poznám zda mám jít na toaletu? to je tak level tohoto článku..
Pokud vás problematika zajímá hlouběji a chcete se zanořit do toho, jak se u nás a ve světě zbytečné výjezdy řeší, doporučuji začít článkem od MUDr. Ondřeje Fraňka, primáře pražské záchranky, který dodatečně přispěl do diskuse výborným shrnutím na svém blogu: https://zachrannasluzba.cz/zbytecne-vyjezdy-zachranne-sluzby-emoce-vs-fakta