Je půl druhé ráno, už pátek. První noc mého dalšího setkání sám se sebou. (Vždy párkrát do roka se seberu a jedu se zašít někam sám na prodloužený víkend. Vyčistím si hlavu, napíšu kus knížky, srovnám si životní priority a tak. Je to pro mě způsob, jak se vytrhnout z toho každodenního shonu mnoha malostí, abych dal sám sobě čas a prostor věnovat se těm “velkým věcem”. Jsou to víkendy, kdy méně komunikuji s vámi, ale mnohem víc sám se sebou.)
Dumám nad tím, že už bych šel spát. A cítím v sobě zvláštní prázdno, nebo otázku. Proč vůbec vstávám? Proč potom cvičím? Proč běhám? Proč pracuju a vydělávám peníze? Mám jasno akorát v tom, že mám
- šťastnej život,
- super rodiče a
- skvělou ženu.
- Taky pár dalších skvělých lidí kolem sebe.
- Moje práce dává smysl a pomáhá lidem (jak PrPom, tak ta současná).
Pro mnoho lidí je tohle nedosažitelný sen, uvědomuju si to. Stejně jako fakt, že žiju v dost bezpečný zemi. Takže mám motivaci si tenhle vysokej standard udržet a asi proto se tak snažím. Možná mi ale chybí nějakej ideál, vize, mise… díky kterým bych měl víru, že tím životem jen neprocházím, pasivně, ale že jsem tvůrcem, spolutvůrcem, nějakého sdíleného vyššího dobra.
Takovou misí pro mě donedávna býval PrPom a bylo to hodně silné pouto. Teď je ale pryč. Dost mě tohle pouto za poslední léta vyčerpalo a vysálo, přivedlo na pokraj vyhoření. Nebo jsem se spíš pomocí toho pouta dovedl k vyhoření sám. Jenže co teď? Mám se pokusit se k tomu vrátit? Pomalu se mi vracejí síly a cítím, že by to mohlo jít. Jasně, že PrPom je silný a nezpochybnitelný ideál. Je tu za co bojovat. Jenže mám strach, že když do toho půjdu znova, tak mě to znova semele. Tím bych ublížil sobě i lidem kolem sebe. Takže co? Nový směr? Nebo pokus o PrPom ve verzi 2.0?
Dělat dál PrPom je to nejlehčí možné rozhodnutí. Stačí, abych se nechal vláčet okolnostmi. Pár lidí očekává, že budu pokračovat. Tlačí mě k tomu. Moje ego chce úspěch PrPom – opak vnímá jako osobní prohru. Banka chce, aby PrPom splácel úvěr. Bylo by tak snadný tomu podlehnout a prostě pokračovat. Ale správný? To nevím.
Věřím, že PrPom může uspět, generovat zisk, zachraňovat životy a budovat skvělé lektory a tým. Vím, že to jde. Ale umím k tomu úspěchu dovést PrPom já? Co když už ho léta vedu tak, že mu v úspěchu bráním? Znát na tohle odpověď, to by se mi to rozhodovalo… Kdo ale zná pravdu? Pomáhám PrPom k úspěchu, nebo ke dnu? Mají pravdu ti, kdo mi tvrdí, že to dělám dobře? Nebo křišťálová koule? Nebo si mám hodit mincí? Nebo je to jedno?
Nakonec to vzdávám. Tohle prostě nerozluštím, jenom samý “co by, kdyby…”. Takže je to jako vždycky: Jediný, čeho se můžu a mám chytit při hledání správný odpovědi, jsem já sám. Musím velmi upřímně a otevřeně naslouchat tomu – a jenom tomu – co chci já. Odstranit ty léta rostoucí usazeniny všech očekávání, zvyků, šablon, zajetých kolejí… a pod nimi najít, co mě inspiruje, vzrušuje, buduje, vyzývá, dává mi energii a vyvolává flow. Buď to v sobě najdu a zjistím, co to je, nebo budu trpět. Myslím, že jiná cesta není. Teda kromě nihilismu…
Navíc – pokud najdu svou odpověď, svou vášeň, své PROČ, budu mít největší šanci na úspěch. Takže co? Kudy já se vydám?
Pokud si kladeš podobné otázky jako já, mám pro tebe dobrou zprávu! Společně s Kryštofem a Vojtou z Brain We Are jsme pro tebe připravili workshop „Najdi se a zamiř mozek na cíl“, který se věnuje právě hledání odpovědi na tyhle a podobné otázky. Zaujalo? Klikni sem! (Jasně, workshop je offline, takže nám napiš a domluvíme se na setkání hned jak to půjde.)