Spousta lidí se děsí psaní diplomek či bakalářských prací. Já se rozhodl, že to bude zábava. A taky byla. Citoval jsem z pohádkových knížek, rýpal jsem si do ředitele pražské záchranky a různými dalšími způsoby jsem si psaní zpestřoval.
Jak jsem citoval v diplomce Tygříka a Medvídka Pů…
Velmi podstatný aspekt motivace a obecně přístupu k práci, který lze vhodně aplikovat na aktuální situaci českých ZZS, nakonec zmiňují velmi vtipnou formou Milkovich a Boudreau:
„In Winnie the Pooh by E. E. Milne, Tigger is the ever-upbeat tiger, and Eyeore is the constantly morose donkey. Some evidence suggests that people’s work attitudes are affected whether they are predisposed to be an Eyeore or a Tigger. With students, we find that it all depends on whether the class meedt before 9:00 a. m. (lots of Eyeores), or after 10:00 a. m. (lots of Tiggers). It may be easier to alter dispositions and attitudes than we think. One study found that giving people cookies and soft drinks, and a wind-up toy significantly increased their attitudes.“ (Milkovich, Boudreau, 1997; 126-127)
Dovolím si zde formulovat hypotézu, která by mohla být pobídkou některému z mých kolegů k dalšímu zkoumání. Jak se podařilo zjistit v datech (viz níže), záchranáři všeobecně jsou silně motivováni k výkonu svého povolání („lots of Tiggers“). Jsou ochotni provádět je i přes různá úskalí a mnoho z nich je ochotno raději udržovat současně druhý pracovní poměr, který je finančně výhodnější a umožní jim vykonávat práci záchranáře i nadále. Domnívám se, že kvůli takto vysoké míře motivace nejsou zaměstnavatelé dostatečně stimulováni k tomu, aby si udržovali loajalitu svých zaměstnanců různými formami zaměstnaneckých výhod. Pokud je tato situace konfrontována s Casciovou kategorií „Expectancy Theories“ (a za předpokladu, že každý člověk očekává čas od času mimořádnou odměnu za svou práci), pak můžeme předpokládat, že v oblasti motivace zaměstnanců je zde značný prostor pro zlepšení.
Záchranářství je poslání, i když je občas k…
Zajímavým poznatkem je už jen nezávislost spokojenosti záchranářů na výši finanční odměny. Potvrzuje se tak, že záchranářství vnímají respondenti spíše jako „pomáhání druhým“ než jako „práci pro peníze“. Zcela v souladu s tímto zjištěním se největší množství záchranářů identifikovalo s výrokem „Záchranářství je práce pro lidi, o lidech a s lidmi. Snažíme se pomáhat těm, kteří jsou v nesnázích a potřebují naléhavě pomoc.“ a stejně tak několik z nich poukazovalo na tento aspekt v jednom ze záchranářských rčení: „Naše práce je poslání, …“
Poznámka pod čarou:
Většina respondentů dodávala ještě druhou část tohoto rčení, která byla poněkud vulgární a s první částí se rýmovala.
Feminismus na pražské záchrance?
Na závěr si dovolím vložit jednu rozsáhlejší citaci. Považuji za nezbytné demonstrovat genderovou problematiku u ZZS v plné šíři, včetně značného emocionálního náboje, který ji doprovází. Pro poněkud delší příspěvek mám i další opodstatnění – dobře ilustruje existenci značných pracovních diferencí mezi jednotlivými kraji.
„pane doktore Schwarzi, přestaňte už prosím komentovat působení žen u záchranných služeb, toto téma je již ohrané a Vámi, snad 100x omleté argumenty, již hodně trapné! Spíš než o realitě ,,náročnosti pražského rajonu,, svědčí o Vašem komplexu z žen! Nejde přece o to jestli jako záchranář jsem žena či muž, ale o to jakou mám fyzickou dispozici pro tuto práci! Ne všichni ,,vaši,, chlapci jsou fakt CHLAPI, leckteří jsou menšího a drobnějšího vzrůstu než já – a to měřím necelých 170cm a vážím tak 60kg. Kolikrát, když míjíme ,,pražskou bednu,, máme pocit, že je to auto bez řidiče, neboť za volantem není nikdo vidět.. Někteří ,,vaši,, chlapci mají tak výraznou nadváhu, že když vyběhnou do 12. patra v paneláku, rozhoduje lékař, zda na kyslík napojit pacienta nebo kolegu – řidiče – záchranáře… Navíc, nyní velmi osobně, Vy sám také nejste zrovna žádná ,,vazba,, a myslím, že leckterá ŽENA záchranářka či řidička by Vám to, co se týče ,,silových,, dispozic a možností velmi slušně nandala! Ovšem chápu, že u Vás to, jestli na to fyzicky máte či ne, jestli by jste měl problém snést pacienta z patra, vynést z metra apod. není podstatné – Vy jste přece lékař, víte vše nejlépe a jen Vy jste ten, který přece zachraňuje, léčí a dává šanci na žití a přežití… a na nošení pacientů máte ty záchranáře a řidiče! Tak si je prosím hýčkejte a nás na ,,středočeské,, nechte být… a pokud ,,vám,, nadále budou ,,utíkat,, kamkoliv – tak se hezky usmívejte jako na volebních letácích a přejte jim štěstí!
S přáním příjemného dne, záchranářka – žena“
(Záchranná služba Středočeského kraje [online]. 2010 [cit. 2011-05-15]. DISKUZE: PROČ PRAŽŠTÍ ZÁCHRANÁŘI ODCHÁZEJÍ PRACOVAT NA STŘEDOČESKOU ZÁCHRANNOU SLUŽBU. Dostupné z WWW: <http://www.zachranka.cz/index.php?menu=komentar&id=246&mid=131&msid=0>.)